Probíhající výstava: Eugenio Percossi – ARCADIA – (malby, objekty)

Na výstavě jsou zastoupeny hyperrealistické malby, které vypadají jako dětská barevná zákoutí, v kterých se míchá reálné s iluzorním. Hlavními hrdiny těchto scenérií jsou bílé myši, jejichž osudem je být pokusnými laboratorními objekty anebo cílenou potravou pro jiné živočichy. Na scéně rádoby pohodové atmosféry se odehrávají děje, které tiše naplňují zlověstné předurčení. Eugenio často ztvárňuje zdánlivé nevinné krásné motivy při jejichž hlubším zkoumání zjišťujeme, že se v nich odehrávají tragické události, které kontrastují s přeludným barevným „rájem“ do kterého jsou scény umístěny. Malby s těmito náměty vznikaly od roku 2003.

Posprejovaný karton, na první pohled připomíná dětskou tvorbu, jsou na něm ale umístěny pastičky s mrtvými myšmi. Až z dálky, když se blížíme, uvidíme konec – smrt zvířat v pasti. Rok vniku je 2022

Cyklus kreseb tužkou, formát A3, černobílé, hyperrealistické, detailně vykreslená lebka, pochopíš, až když se přiblížíš.

Hnízda s vajíčky kanárků, kteří se nenarodili. Zase stejný princip, vajíčko, které je příslibem životem je mrtvé vajíčko, nevyklubal se z něj život .

Poupata magnolie, které přešel mráz, a ona opadala. Eugenio je všechny pečlivě posbíral. Opět opakuje stejný princip – princip příslibu něčeho krásného, nového, nově zrozeného, ale neuskutečněného. Jaro, které nepřišlo. Zase doufat, těšit se a náhlá deziluze z nenaplněného očekávání.

Celý život Eugenio pečuje a stará se o vše živé kolem sebe, ale tyto bonsae, jak sám říká, nezvládl zachránit. Jsou to kostry stromečků.

Rovněž sbírá i kostry kaktusů, nalepuje je na okraj pláten a vytváří z nich bílé objekty.

Arkádie – (z Arkadikos, názvu části území Řecka, chudé země s velmi prostým způsobem života) – pojem z oblasti utopie, převzatý z antické literatury (vyskytuje se např. u Vergilia) a představující ideální svět, společnost, „říši dokonalé blaženosti a krásy“, nové „vtělení nevýslovného štěstí“, místo „sladce smutné melancholie“, zemi ideální pastorální blaženosti. Arkádie na rozdíl od Edenu (ráje) a od Eldoráda (země zlata) je světem přirozenosti člověka nedotčeného civilizačními změnami. Arkádie je předobrazem společnosti prostých lidí s jednoduchými vzájemnými vztahy, kteří se věnují především zemědělským činnostem a pastevectví. Smysl života nespatřují v sebeobohacování či ve vynikajícím postavení, v politické moci nebo v materiálních hodnotách. Rozvíjejí především duchovní vlastnosti a většinu volného času věnují hudbě, poezii, zpěvu a rozhovorům o smyslu lidského života. Jejich zákl. vlastností je radost z prostého faktu žití, z hledání prostoty, jednoduchosti, dobra, krásy, spravedlnosti, přátelství a lásky. V Arkádii nejsou sociální rozdíly. Lidé se od sebe liší pouze mírou nadání a intenzitou prožitku životního štěstí. Zájem o Arkádii se probudil v renesanci. Sannazaro (1502) svým spisem Arcadia, který byl později často zmiňován v esejistické utopické literatuře. Ovlivnil také pojetí romantického návratu k přírodě J. J. Rousseaua.